Emblémem úspěchu je v tomto příběhu pózující kulturista. Nejedná se o portrét sportovce, ale o alegorickou postavu nebo symbolickou figuru, která reprezentuje věcný a aktivní postoj ke kráse a k jeho ideálu. Pózování a expresivní gestikulace jsou pro tento druh sportu typické. Zaťaté paže a sevřené pěsti mohou vyjadřovat sílu nebo připravenost k boji, ale také demonstraci vzdoru i tvůrčí potence. Mimika postav může reprezentovat jak nonverbální konverzační kódy, tak romantickou možnost vyjádřit sebe sama jako vitální individuum, které bez obav spoléhá na své vlastní schopnosti.
Svalovec je zobrazen v životním nebo nadživotním měřítku, je většinou otočen zády k pozorovateli a hledí směrem stranou mimo obraz. Postoj figury je ovšem vždy vědomý. A to jak ve vztahu k divákovi, tak k tomu, co je na takzvaném pozadí obrazu. Kulturista je jakýmsi nevyzpytatelným průvodcem uvádějícím nás do obrazů, které už známe, ale máme se s nimi znovu konfrontovat. Bílá plocha ještě nepomalovaného plátna, romantická krajina, popartová stylizace nebo barokizující ornament. Proměňující se kompozice a citace z malířských žánrů jsou jakýmsi sentimentálním vzorníkem percepčních kódů, týkajících se realistické figurace. Známé formy z repertoáru umění, z kterého se zde čerpá, nás uvádějí do mírně kunsthistorického příběhu, který není prvoplánově otravný nebo zbytečně komplikovaný a neproniknutelný. Autorka se spoléhá hlavně na bezprostřední vizuální účinky, jako je emotivnost barevných ploch. Největší důraz je kladen na oživující nemalířský prostředek - reliéf. Ten je tu důležitým středem, formálním akcentem a téměř samotným tématem obrazů. Měkký reliéf našepsovaného a vypolstrovaného plátna vytváří důležitý dojem přítomnosti organické formy. Použití reliéfu není samoúčelné. Divák je vybízen k dotýkání se živých obrazů a zároveň se paradoxně gestickým tahem štětce zdůrazňuje plošnost a nereálnost zobrazovaného.
Nechuť ke sterilní výtvarnosti malby a použití nemalířských prostředků dávají této práci zvláštní nadhled. Obrazy vyvolávají ryzí, malířský, expresivní účinek a přitom se autorka spoléhá na fotografické předlohy. Ty ji slouží ne pouze jako skica ale téměř definitivní návrh nebo vzor, který se v průběhu práce moc nezmění a podle, kterého se obraz mechanicky a zdlouhavě vyprodukuje. Je znát, že autorka o Úspěchu obrazu dlouze přemýšlela a intuitivně zpracovala výborně zvolené téma i jeho výtvarné podání.
Michal Pěchouček, Praha 2008